Na botách se kradlo různými způsoby. Všechny byly trestné a většina z nich je dnes promlčená.

Nejběžnější postup: pokud jste jako strážník vyfasovali "šikovného" sezamáka, jediné co se od Vás chtělo, bylo mlčet a nebýt moc aktivní.

Řidič sám věděl, kde je nejvíc kapříků, a dovezl Vás tam.

Každá "botičková" hlídka vezla s sebou vysílačku a arch na zapisování řešených přestupků. Oficiální postup byl následující: strážník zapsal do archu datum a čas začátku služby a spz botičkového auta, jméno sezamáka.

Potom určil, co se bude obouvat. Vybral auto, vypsal leták s uvedením času a skutkové podstaty přestupku, signoval ho, vylepil na okno, do archu napsal tytéž údaje plus spz obutého vozidla, místo, čas atd., vše odříkal do vysílačky, mezitím sezamák auto obul, zamknul botu. Následně se obouvalo další auto, mezitím mnohdy přišli majitelé aut a řešil se přestupek. Ještě musím zmínit, že za odstranění boty byl manipulační poplatek 300,- Kč do pokladny města.

Pracovní postup se šikovným sezamákem byl jiný: Sezamák vyskočil z auta jako motorová myš. Než strážník vypsal lejstra k prvním třem obutým vozidlům, měl jich sezamák obutých třeba 15 až 20. Boty příliš nezamykal a díval se okolo. Pokud to bylo na "dobrém" místě, přišli majitelé či řidiči aut tak do pěti minut. Takže první tři boty se stihly nahlásit a dělaly se "čistě". Než to strážník všechno olepil, nahlásil a vyřešil, stihnul sezamák z dalších 7 - 10 aut boty zase bleskem sundat a vyinkasovat po třech stovkách (samozřejmě bez papírů). Pak se dotáhly formality u aut, ke kterým majitelé nedorazili.

O ty nelegální peníze se samozřejmě sezamák se strážníkem rozdělil, bylo to tzv. držhubné - za umožnění tohoto postupu. Někdy byl sezamák zvlášť drzý nebo otrlý a řekl si rovnou i o peníze pro strážníka. Ten většinou nevěděl kolik a jakým způsobem toho sezamák vyřešil, a podle své povahy se buď radoval ze snadného výdělku nebo trnul nad hrozícími průšvihy. Ptát se na výši svého podílu nepatřilo k dobrému tónu - koneckonců se to dalo vykládat jako spolupachatelství. Nicméně - peníze si vzali všichni (kdo ne, o tom se to brzy vědělo, a byl to způsob, jak se dostat do totální izolace a chodit ve dne v noci pěšky - takového nikdo do auta nechtěl, byl potenciálně nebezpečný).

Pokud byli strážník se sezamákem sehraná a "provařená" parta, dopouštěli se zpravidla i drsnějších postupů. Takoví sloužili většinou spolu, málokdy se někdo pokoušel jim v tom bránit, protože "rozsadit" je znamenalo zkomplikovat život minimálně dalším dvěma lidem - jejich vynuceným parťákům. O tom ale zase příště.

Viz též: Baťamobil, Botička, V nákladovém prostoru.