Aby si neumazali uniformy, položili pod sebe přes kovové haraburdí starou deku. Mazáci měli právo sedět na rezervě. Často jsme se takhle sešli i při noční službě, když byla velká zima. Nebylo to moc pohodlné sezení, ale když řidič pustil v přehrávači Městskou policii od Izera, dala se služba lépe přečkat, než na liduprázdných ulicích.

Baťamobil používal k cestování i velitel služebny. To když chtěl nenápadně zkontrolovat, zda jsou jeho ovečky na svém místě. Tehdy už ovšem fungovaly mobilní telefony, takže ovce věděly o jeho blížícím se příjezdu dřív, než mu řidič naložil do nákladového prostoru polstrovanou židli. Velitel byl malého vzrůstu, takže si ani při jízdě na židli v nákladovém prostoru neublížil. :-)

O baťamobilu se vypráví ještě jedna historka. Fišer prý měl jednou službu "na botách" a dlouho, dlouho se nehlásil. Protože byl obecně považován za nepříliš spolehlivý živel, dozorčí služba si chtěla krýt záda, kdyby byl zase nějaký průšvih. Proběhla následující rádiová relace:

"Astra 280, já 200, sundal jsi mu tu botu?"

"Astra 200, já 280, sundal. Měl pruhovaný ponožky."

(Volací znaky byly autorem tohoto textu pochopitelně změněny.)

Když už jsme u těch rádiových relací, vypráví se také, že jistý strážník volal svou domovskou stanici výzvou: "Dvoukilo, dvoukilo, já astra... "