V té požehnané době sloužil na Tupé Hoře strážník, kterému se přezdívalo Šerif.

Jednou, bylo to prý v lednu nebo v únoru, přišly velké mrazy. Šerif měl zrovna noční. Venku bylo 18 pod nulou, a tak se mu tam moc nechtělo. Přemýšlel, jak by se službě na mrazu vyhnul. A přišel na to.

Vypráví se, že tehdy hned po začátku večerní šichty se Šerif vypravil do Sherwoodu, to je takový park u jednoho nádraží. Tam posbíral asi 50 bezdomovců a prostitutek. Tito nešťastníci se ohřívali na schodech hned za prosklenými dveřmi do haly, které se na noc zavíraly. Šerif je pěkně seřadil do dvojstupu a s namířenou pistolí je hnal až na Tupou Horu.

Loseři se "zatčení" příliš nebránili, jednak věděli, že budou v teple, jednak jim Šerif slíbil, že je hned ráno pustí.

Aby však nebyl na služebně nepořádek, zavřel je všechny do skladu zbraní. Odtamtud je pouštěl po jednom ven. Každého si posadil ke stolu a sepisoval s nimi "Podání vysvětlení". Když patřičný formulář jedním prstem vyťukal na stařičkém konzulu, s "pachatelem přestupku" se rozloučil a vypustil ho na ulici. Tak si Šerif zajistil úření práci až do rána, kdy mu končila služba.

Když vyšel zákon 511/93 Sbírky, změnily se časy i na Tupé Hoře. Jednoho dne skončil i Šerif. Bylo potřeba odevzdat uniformu, odznak, zbraň i přestupkové bloky. Součásti uniformy, klepeta a podobné maličkosti sehnal Šerif snadno od kolegů, zato hotovost, odpovídající jeho vytrhaným pokutovým blokům, kterých měl nafasováno hned několik balíčků, se mu nedařilo dát dohromady.

V poslední svého působení došel na služebnu, oblékl se do uniformy a vyrazil ven. Co přesně kde dělal, nikdo neví. Ale když se za dvě hodiny vrátil, původně chybějících dvacet tisíc měl srovnaných a mohl odejít s čistým štítem. Říká se, že odešel s pěkně plnými kapsami.